Prevence

Prevence je základní stavební kámen integrované ochrany rostlin, je to komplexní soubor všech ochranných opatření (mechanických, agrotechnických, šlechtitelských, biologických, chemických atd.), jejichž cílem není totální vyhubení škodlivého organizmu, ale snížení a udržení jeho populace dostatečně hluboko pod přirozenou hranicí ekonomické škodlivosti. Prevence je u rostlin stejně důležitá a přitom stejně zanedbávána jako v lékařství u lidí. Prevence je základ úspěšného pěstování čehokoliv nejen mečíků, ta nejdůležitější ba přímo podmiňující stránka úspěchu a chemický postřik musí vždy být brán jen jako úplně poslední možnost, když vše ostatní selhává a už není zbytí, chemický postřik musí vždy být jen záchrannou brzdou. Za tragédii musím považovat to, že se záchranná brzda stala pro většinu mečíkářů prioritou. Pokud si prolistujeme všechny ročníky našeho časopisu, marně tam budeme něco důležitého a zásadního o prevenci hledat, přesněji řečeno nenajdete tam o těchto principech ani zmínku. Místo toho je v každém druhém čísle výčet a popis chorob a škůdců  anebo výčet a popis chemických prostředků na jejich likvidaci, často vypsaných ze starých a dnes už překonaných metodik. Do nekonečna se bojuje s následky, přitom skutečné příčiny škodlivých jevů nikoho nezajímají.
Cílem agrotechnických opatření je vytvářet nepříznivé podmínky pro rozvoj chorob a vývoj škůdců a zároveň vytvářet vhodné podmínky pro růst a vývoj mečíků, čili zvyšovat jejich životaschopnost a přirozenou odolnost proti škodlivým jevům. Základní zásady, výběr stanoviště, kypření a hubení plevelů, správná výživa mečíků, výsadba, sklizeň a odstranění posklizňových zbytků jsou podrobně rozebrány v příslušných kapitolách. Jen bych ještě zdůraznil nutnost hlubokého zpracování půdy orbou nebo rytím podpořeného vápněním, kdy se posklizňové zbytky a v povrchové vrstvě žijící stadia škodlivých organizmů (třásněnka) zaklopí do hloubky více jak 20 cm, čímž dosáhneme jejich uhynutí. Důležitý je správný termín a spon výsadby. Předčasnou výsadbou do studené půdy a příliš hustým sponem připravujeme vhodné podmínky pro rozvoj škodlivých činitelů. A nezapomínejte na kypření půdy, hubení plevelů, případně mulčování a na výsadbu ochranných rostlin do mečíkových záhonů. Já vysazuji aksamitník, který odpuzuje háďátka a různý hmyz a česnek, jehož silice mají antibakteriální účinky. Kdo má problémy s drátovci vysazuje pro ně lákavé rostliny, kterým dávají přednost před mečíky, např. brambory, mrkev nebo salát.
Nejstarší metody používané k ochraně rostlin už ve starověku jsou metody mechanické. Vzhledem k časové a fyzické náročnosti však v dnešní uspěchané době za značné pomoci bouřlivého rozvoje chemizace byly prakticky zapomenuty. Pokud se zeptám kteréhokoliv mečíkáře, zdali používá při pěstování negativní výběr, každý odpoví kladně,což neodpovídá skutečnosti, protože se většinou stydí přiznat pravdu. Negativní výběr uplatňuje tak, jak se uplatňovat má maximálně 5% pěstitelů, a to je odhad dost optimistický. Negativní výběr totiž není odstranění hnědé, suché, uhynulé rostliny, to je už jenom úklid odpadků. Negativním výběrem odstraňujeme nejen všechny rostliny, které vykazují viditelné příznaky chorobného růstu, ale i ty rostliny, jež sice vypadají zdravě, ale negativně se odchylují od standardu nebo nedosahují očekávaných parametrů, např. požadované délky klasu, či počtu puků, což  je typický projev rostlin tolerantních k viróze. Konečného vylepšení dosáhneme pozitivním výběrem. Odebereme brut jen od těch rostlin, které nám daly krásné výstavní klasy, provedeme pozitivní výběr tohoto brutu, čili vybereme jen ten největší a nejzralejší a ten vysadíme. Tak si namnožíme nejvýkonnější klon.
Třásněnku v otevřených květech ničím rozmačkáním palcem, u dokvétajících klasů rozmačkám všechna poupata, protože v nich bývá ukryto nejvíce třásněnek. Je to účinnější než chemie. Dospělí kovaříci rádi vysedávají v květenství okoličnatých rostlin, proto se doporučuje jejich výsadba (např. mrkvous) podél okraje mečíkového pole a jednoduše je pak na květech pozbírat. Jsou líní lítat, maximálně upadnou na zem.
A nyní se vydáme do málo probádaných oblastí biologické ochrany, která zažívá bouřlivý rozvoj teprve v posledních několika letech jako plnohodnotná alternativa chemické ochrany v ekologickém zemědělství. Její největší předností je to, že se nejedná o cizorodou, uměle vyrobenou látku, ale o organizmus, který je běžnou součástí ekosystému, pouze se z něho vyjme, namnoží a zase vrátí zpět. S pomocí dobrých bioagens dosáhneme stejného cíle jako chemickými postřiky, zásah má pouze pomalejší, ale zase delší průběh a výsledky jsou méně razantní a šetrnější k rostlinám. Podmínkou jejich úspěšného uplatnění je většinou nutnost úplného vyloučení součastně používané chemie, výjimkou je pouze houba Trichoderma.
Pokud jde o třásněnku nemáme u mečíků velký výběr možných bioagens. V úvahu připadají dva druhy predátorů, draví roztoči a hladěnky. Draví roztoči (např. Amblyseius) jsou vesměs teplomilní, nejaktivnější jsou při teplotách nad 25 stupňů, a proto se úspěšně využívají pouze ve sklenících. V polních podmínkách je noční chlad natolik znehybní, že nejsou schopni lovu, nemnoží se nebo dokonce hynou hladem. Nejznámější hladěnka Orius laevigatus pochází původem z jižní Sicílie, je rovněž teplomilná a úspěšně se využívá ve sklenících. Při aplikaci na venkovní zeleninu a v sadech nebylo dosaženo dobrých výsledků. Hladěnka O. majusculus je sice běžnou součástí naší fauny, ale i v tomto případě při polních pokusech na zelenině nebylo dosaženo tak dobrých výsledků jak se očekávalo, proto se stejně jako teplomilná O. insidiosus používá jen ve sklenících. Všechny tyto 3 u nás povolené hladěnky jsou na trh dodávány v přípravku Thripor. Hladěnky jsou polyfágní, mimo třásněnek se živí veškerým drobným hmyzem (mšicemi, sviluškami, roztoči), v nouzi jim postačí vajíčka motýlů a nektar či pyl květů, proto dávají přednost kvetoucím plochám. Při aplikaci u polní zeleniny hladěnka migrovala (je výborný letec) na okolní kvetoucí louky. V omezeném prostoru skleníků migrovat nemůže, a tak likviduje všechen přítomný hmyz. Všichni uvedení predátoři však loví pouze na povrchu rostlin, nezalézají do poupat, proto bude jejich aplikace u mečíků  stejně málo účinná jako postřik kontaktními přípravky či módním hitem SpinTorem. Jak se aplikace predátora projeví ve snížení populace třásněnky na skladovaných hlízách či v příštím roce si netroufám odhadnout.
Úplně odlišná je situace v oblasti houbových chorob, zde se mohou biomečíkáři opravdu vyřádit a dokonce je i možná kombinace s chemií. Na trhu jsou k dispozici v malém balení a za přijatelnou cenu dva přípravky mající jako účinnou látku různé antagonické houby. V prvé řadě je to Supresivit obsahující houbu Trichoderma harzianum a Polyversum s houbou Pythium oligandrum. Obě houby mají obdobné antifungální vlastnosti. Jako paraziti a často i kanibalové (likvidují i houby stejného rodu) jsou schopny obrůstat hyfy fytopatogenních hub, prorůstat do jejich mycelia, rozpouštět jejich buněčné stěny, jejich živiny využívat k vlastní potřebě a tím je zahubit. Kromě toho produkují i antibiotika, která potlačování růstu konkurenčních hub ještě umocňují. Houba zároveň kolonizuje kořeny rostlin, obrůstá je a zvyšuje jejich hmotnost, vytváří s nimi oběma organizmům prospěšnou mykorhizu, při které dochází k vzájemné látkové výměně, chrání je před útoky fytopatogenních hub, tím zlepšuje jejich zdravotní stav, což má za následek zvýšení úrody. Polní pokusy prokázaly, že toto zvýšení úrody činilo u obilovin v průměru 3,5 – 7,5%, což bohatě stačilo na úhradu nákladů spojených s aplikací přípravku. Velkou výhodou patentovaného klonu houby Trichoderma je její vysoká odolnost vůči některým fungicidům na bázi mancozebu a dicarboximidu. Tohoto jevu je využíváno při moření semen, jako nejvhodnější se osvědčila kombinace Supresivit + Vitavax. Chemický fungicid poskytuje osivu krátkodobou ochranu po vysetí, kdežto biofungicid, který má pomalejší nástup a rozvoj poskytuje ochranu dlouhodobou. Kdo se neobejde bez moření hlíz před výsadbou, může tohoto poznatku u mečíků skvěle využít. Vedle výše zmíněného přípravku připadají v úvahu ty, kterým je houba dostatečně odolná. Jedná se o Dithane, Novozir, Ridomil, Rovral, Sumilex a Ronilan. Teplota půdy musí mít při aplikaci více jak 5 stupňů, ideální podmínky pro rychlý rozvoj houby jsou teplota kolem 20 stupňů a vlhkost více jak 80%.  Ve velkovýrobě jsou k dispozici i hnojiva obohacená tímto přípravkem,  mají však krátkou skladovatelnost, houba rychle ztrácí životnost. Já používám Supresivit ve formě zálivky, u postřikovače odstraním trysku, která by se stejně ucpávala a stříkám bodově na půdu k bázi rostlin nebo před jarní úpravou půdy nastříkám přípravek na povrch a okamžitě rotavátorem zapravím do hloubky 5 - 10 cm.
Přípravek Polyversum jsem poprvé vyzkoušel teprve letos (2010), dříve jsem k němu neměl takovou důvěru, protože kolem něho probíhaly vleklé soudní tahanice. Doufám, že nyní je dodáván na trh v dobré kvalitě, ta houba si to určitě zaslouží.  Pythium parazituje přibližně 20 různých rodů fytopatogenních hub, ale o možnosti kombinace s fungicidy jsem žádnou informaci nenašel. Obecně se jí říká chytrá houba a hlavně je využívána v dermatologii proti různým mykózám a v lékařství proti bércovým vředům. V současné době (2015) byl přípravek Supresivit nahrazen Gliorexem a jako nejúčinnější se mi u mečíků jeví kombinace Gliorex na jaře před rotavátorem a Polyversum později během vegetace.
Na vinicích se proti plísni šedé používá Ibefungin, který obsahuje Bacillus subtilis. Tato bakterie produkuje antibiotikum, které má antifungální účinky. Není mi známo zdali je k dostání v malospotřebitelském balení, ale zcela analogicky by ji bylo možné použít u mečíků proti botrytis. Sami vinaři však říkají, že se při pěstování příliš neosvědčil, údajně je málo účinný, je podstatně méně účinný než chemické fungicidy.
Nejnovější a tím i v praxi nejméně vyzkoušený a ověřený je přípravek Contans WG obsahující parazitickou houbu Coniothyrium minitans, která napadá a rozkládá půdní sklerocia hub hlízenky obecné a hlízenky menší. Původně byl určen k ochraně porostů řepky olejné, nyní se užívá i v porostech zelenin a okrasných rostlin. Aplikace je nutná asi 2 -3 měsíce  před rozvojem škodlivého činitele, má pomalý vývoj, zima ho jen zastaví, ale neruší, proto je možné použití už na podzim nebo brzy z jara. Přípravek se nastříká na půdu a rotavátorem zapraví do hloubky asi 5 cm.
Upozorňuji však na to, pokud si někdo myslí, že do zasolené a chemicky zdecimované půdy nastříká bioagens a najednou, mávnutím kouzelného proutku bude sklízet jen samé zdravé a výstavní klasy, tak se velice mýlí. To je dost naivní představa, ani tyto houby zázraky dělat nedokážou. V prvé řadě je třeba dodržovat všechny v této studii uvedené zásady a bioagens brát jen jako malou pomoc k dalšímu zlepšování zdravotního stavu rostlin a hlavně jako prostředek k ochraně před abnormálním namnožení škodlivého činitele. Antagonické houby se nejvice osvědčily při ošetření dezinfikovaného substrátu, čisté prostory totiž obsazují nejrychleji a pak brání ostatním houbám v jejich průniku a kolonizaci půdy.  Aplikace do půdy zamořené fytopatogenními houbami už tak úspěšná nebývá.
Cílem šlechtitelských metod je produkce odrůd, které mají zvýšenou odolnost nebo dokonce rezistenci vůči škodlivým organizmům, náhrada stávajících degenerujících odrůd novými, zdravějšími a výkonnějšími, tím významně snižovat náklady na ochranu a zvyšovat úspěšnost pěstování. U mečíků jsou tyto postupy skvěle použitelné, bohužel naši amatérští šlechtitelé dělají pravý opak. Každý rok zaplavují trh líbivými kýči, jež podráždí oko diváka a návštěvníka výstav, které však většinou mají jen minimální vitalitu a životaschopnost. Z těch desítek, či dokonce stovek ročně uváděných novinek se udrží, rozšíří a zaslouží pojmenování tak maximálně 5 kultivarů. Díky neserióznosti našich amatérských šlechtitelů, kteří ročně přihlašují o mnoho více odrůd než američtí velkoproducenti (ve srovnání s nimi přitom selektují jen zlomek semenáčů) je registr přeplněn odrůdami, jež ve skutečnosti vůbec neexistují, uhynou dříve než se rozšíří, ztrácí se přehled a v množství se ztrácí i kvalita. Profesor Griesbach kdysi dávno řekl, že musí přeselektovat i několik tisíc semenáčů, než se objeví nějaká špičková odrůda. Mezi námi jsou i takoví šlechtitelští géniové, kteří ročně selektují všeho všudy 250 semenáčů a z této minitrošky dokážou vybrat a pojmenovat 20 nových odrůd. Jejich kvalita tomu odpovídá. Šlechtění na odolnost a rezistenci musí být prvořadá, protože patogeny jsou časem schopny tuto bariéru rezistence překonat. Velká většina semenáčů odchází (ztratí vitalitu) už v první generaci dopěstované z brutu, proto by dlouhodobé  (víceleté) testování mělo být samozřejmostí a ne, jak je to běžné, vystavovat, pojmenovávat a uvádět v seznamech už mateřskou hlízu. Nejcennější jsou samozřejmě ty odrůdy, které si udrží vitalitu i desítky let (Oscar, Atom). U dnešního sortimentu se díky vysoké přešlechtěnosti výrazně snižuje i tento faktor. Jako příklad bych uvedl Modrý program, který jsem vždycky měl krásný a zdravý, ale v posledních letech začíná stále více podléhat houbovým chorobám a zdá se, že i jeho dny jsou sečteny.