Závěr

Ohlasy na tuto studii se přesně nesou v intencích minulých let. Až na jednu vzácnou výjimku (kolega Janouš) mi nikdo nevěří a setkávám se jen s nedůvěrou a pochybnostmi. Podle názoru všech jsem mluvka, který se chce jen zviditelnit, ale ve skutečnosti prý stříkám stejně jako všichni ostatní. Nejvýstižněji se vyjádřil jeden známý vystavovatel, který mi napsal asi toto: „Kdybych na vlastní oči neviděl tvé výsledky na výstavách, neuvěřil bych z toho ani slovu. Opravdu jsi popřel všechny ty návody a rady fundovaných pěstitelů a nechce se mi věřit, že po 30 letech pěstování na stejném místě se ti mečíky tak daří.“ Bojovat proti konvencím a vyvracet je, znamená pořádnou fušku a počítám i s tou alternativou, že ani do své smrti se nedočkám uznání anebo pochopení této metody, a to i přesto, že v posledních letech i v odborných kruzích pozoruji stále silnější názorový odklon od masivního používání chemie. Celkem se tomu ani moc nedivím, protože jste dlouhá léta v našem jediném časopise jednostranně masírováni chemickou lobby, která žádné jiné alternativy neuznává, předem je zamítá a odmítá jim na stránkách dát svůj prostor. Následky této nezdravé a jednostranné propagandy jsou dosti tragické, protože chemický zásah by zásadně měl být až tou poslední nezbytnou nutností, záchrannou brzdou v případě, kdy selhaly všechny možné preventivní postupy a opatření. Díky tomu se záchranná brzda  pro vás stala prioritní a jedinou záležitostí a co by mělo být prioritou (prevence) o tom na stránkách všech ročníků Gladirisu nenajdete ani zmínku. Prostě řečeno mečíkář a pozorný čtenář našeho časopisu, který uvidí na květu dvě třásněnky místo toho, aby je palcem rozmačkal, okamžitě běží domů naředit Decis. Jako na vzorový příklad této netolerance bych poukázal na článek ing. Mušky „Boj proti půdním škůdcům“ v Gladirisu č. 63. Je to úplně typický a dodnes i běžný postoj, chemická demagogie nejvyššího stupně, autor si totiž předem vykonstruuje podmínky ve prospěch použití chemie (biopěstování nedá žádnou šanci uplatnit se), aby po praktické ukázce mohl závěrem konstatovat, že zkouška dala jednoznačnou odpověď na otázku použití či nepoužití chemie při pěstování mečíků v prostředí malých zahrádek. Autor si postavil své větrné mlýny, v tomto případě se jedná o tzv. únavu půdy a pak jim vyhlásil nekompromisní válku. Přitom si ani neuvědomil ten základní paradox, že rostliny s nimiž provádí ony velkorysé pokusy jsou trvalky a ty se tak nazývají proto, že rostou na stejném místě neomezeně dlouho, čili o žádné únavě půdy se v jejich případě hovořit nedá. Naopak každoroční přesazování trvalek jim vyloženě škodí, protože nemají dostatek času k vytvoření rostlinám prospěšné mykorhizy na kořenech. Problém půdní únavy nechme velkopěstitelům hospodářských plodin (hlavně ve sklenících) ať se s ním popasují po svém, pro pěstitele květin v malozahrádkách je tato záležitost bezpředmětná. Přitom nejpřesnější název pro tuto nemoc by měl znít chemická únava půdy a jestli si někdo myslí, že ji vyléčí dalším, ještě mocnějším používáním chemie tak se velmi mýlí. Celý život dávám přednost biologickým způsobům pěstování a i přesto, že vše pěstuji na stejném a docela malém pozemku, nikdy jsem se s projevy nějaké únavy půdy nesetkal. Bohatá druhová pestrost pěstovaných rostlin na malém prostoru tento jev předem vylučuje.
Pokud se chceme objektivně pokusit o srovnání ortodoxní chemie a biopěstování u mečíků je třeba postupovat úplně jinak než jak nám v tomto článku demonstroval kolega Muška. Na pozemku určeném k biopěstování nás prvně čeká tříleté přechodné období, kdy musíme na tomto chemicky zdecimovaném úseku obnovit přirozenou mikrobiální činnost půdy pěstováním po vzoru zásad ekologického farmaření a teprve potom tam můžeme vysadit mečíky, ale zásadně jen hlízy biologicky vypěstované, ne hlízy z porostů chemicky ošetřovaných, ty si pěstujeme zároveň na kontrolním, odděleném pozemku. Teprve nyní je možno po dobu několika let při dodržení příslušných pěstitelských postupů obě výsadby sledovat a porovnávat výsledky. Jedině tak můžeme dojít k nějakým objektivně správným a publikovatelným závěrům.
Ve studii uvedené citace pocházejí z knihy Ing. Vl. Vaněk: Mečíky, z katalogů Lukon glads a z časopisů Gladiris.

Další použitá literatura:

I. Adamovič: Gladioly - mečíky

J. Lanák, K. Šimko, G. Vanek: Atlas chorob a škůdců...

J. Kazda, E. Prokinová, P. Ryšánek: Škůdci a choroby rostlin

J. Baier, V. Baierová: Jak hnojit na zahrádce

Kutina a kol.: Encyklopedie pro zahrádkáře
Studie o antagonických houbách autorů: Miloslav Nesrsta, FYTOVITA Praha, Eliška Kulovaná, VÚ rostlinné výroby Praha