Výživa mečíků

Skoro v každém článku věnovaném výživě mečíků, v každé příručce či katalogu a v každém návodu na pěstování, který najdeme na internetu, narazíme na různé varianty do nekonečna opakované poučky: Mečíky nesnášejí přímé hnojení čerstvou chlévskou mrvou. Návody se podobají jako vejce vejci, protože autoři jenom opisují obecné návody a občas spíše fámy.Toto opisování se stává takovou módou, že prakticky tutéž radu najdete např. v Rukověti zahrádkáře 2011 na straně 57 u karafiátů. Ve skutečnosti je tato věta sama o sobě dosti nesmyslná, protože čerstvý hnůj nesnášejí všechny plodiny, proto by se tímto materiálem nikdy hnojit nemělo. Paradoxně totiž dochází po přihnojení čerstvou mrvou k přechodnému nedostatku dusíku, plodinám chybí, protože všechen (z hnoje i okolní půdy) spotřebují mikroorganismy ke svému množení. To velice dobře věděli už naši předkové, proto bývalo na každém venkovském dvoře hnojiště rozdělené na dvě části. Do jedné se ukládal čerstvý, ze chléva vyvážený hnůj, mezitím v druhé části starý hnůj uzrával. Ten uleželý, přesněji řečeno už pravý neboli statkový kompost (pravý kompost vzniká humifikací čistého hnoje), se na podzim vyvezl na pole a zaoral. Na uvolněné místo se opět začal ukládat čerstvý hnůj. Takto se pole hnojilo každý rok a ke všem plodinám, bez ohledu na to, do které pěstitelské trati patří, staří sedláci toto dělení ani neznali. Obnovil jsem tuto skvělou tradici, dělám to podobně, jen s tím rozdílem, že hnůj ukládám na stinné místo blízko pole přímo na půdu. Soused mi doveze vlečku koňského hnoje, k tomu přidávám králičí z vlastního chovu a maximálně to „pokazím“ zbytky posekané trávy ze zahrady. Navršená hromada se nesmí udusat, rychle se zahřívá (koňský hnůj přímo hoří), čímž se zlikvidují případné choroboplodné zárodky. Slovo případné zdůrazňuji, protože materiál je úplně čistý a nezávadný, pochází  z chovů, kde se krmí pouze senem a jádrem, což je základní podmínka kvalitního hnoje. Nikdy nepoužívejte hnůj z velkochovů, kde se krmí granulemi nebo siláží, protože je znehodnocen chemickou kontaminací z krmiv, obsahuje zbytky anabolik, růstových hormonů, léčiv (antibiotik) a konzervantů (kyseliny mléčné) a totéž platí i pro sušený (granulovaný) hnůj prodávávaný v maloobchodní síti. Ještě horší materiál (více kontaminovaný) je podestýlka z velkochovů  drůbeže. Hromada se nikdy nepřekopává a nepřemisťuje, protože po horké fázi a částečném ulehnutí, nalezou do ní žížaly z okolí (po těch letech jsou tam bohatě namnoženy) a ty se svými chodbami starají o provzdušňování a svojí činností o dokončení humifikace. Po sklizni mečíků rozhodím na pole mletý vápenec, jelikož mám půdu mírně kyselejší než by bylo optimální, na to zmíněný pravý kompost z vlastních zdrojů a nechám zaorat. Na jaře stačí jen povrch půdy postříkat Gliorexem, upravit rotavátorem a pozemek je připraven k opětovné výsadbě mečíků.
„Na podzim se do půdy nepřidávají žádná statková hnojiva. Přímé hnojení chlévským hnojem je pro mečíky naprosto nevhodné.“ (Vaněk, Václavík). „V žádném případě nepoužívejte maštalní hnůj při přípravě půdy k výsadbě mečíků, tento prokazatelně zvyšuje výskyt bakteriózy.“(Lucas). To jsou jen dva příklady typických omylů autorů, kteří ve skutečnosti nemají úplně jasno v tom, o čem píší, protože si to nikdy na vlastní kůži nevyzkoušeli a jenom  do nekonečna opakují to, co se ve všech pramenech běžně uvádí. Podle častých stížností a nářků vím, že se s problémem bakteriózy marně potýká mnoho pěstitelů-chemiků, kteří organické hnojení k mečíkům zásadně nepoužívají. Když si budete prohlížet hlízy mých mečíků na hnoji pěstovaných, budete mít problém najít hlízu bakteriózou napadenou, přibližně je to každá padesátá hlíza, čili zanedbatelné 2% a navíc se většinou jedná jen o napadení malého rozsahu. Dostatečný obsah rozložené organické hmoty v půdě je zdrojem živin pro mikroorganizmy a pokud je v půdě bohatý a intenzívní mikrobiální život máme záruku v pestrost a různorodost druhů, které si navzájem konkurují, likvidují se nebo se vzájemně doplňují a proto nemůže dojít k přemnožení jen jednoho z nich. A tato přirozená rovnováha je zárukou toho, že je omezováno i nežádoucí přemnožení původců chorob rostlin. U chemicky ošetřovaných porostů mečíků bez organického hnojení je tato rovnováha významně porušena.
„Nekvalitní hnůj zarytý pod mečíky dokáže nakazit celý záhon širokým spektrem houbových onemocnění. V půdě, do které se po mnoho let zarývají různé komposty a hnoje se dají předpokládat problémy.“ (Mimránek). Tak to už je i na mne trochu příliš. Tento autor všeobecně trpí mánií předpokladů a domněnek, odborná úroveň jeho článků je založena na fámách a povídačkách. Samozřejmě člověk, který si vyrábí zdravotně závadné komposty  anebo dává k mečíkům nekvalitní hnůj je na můj vkus příliš velký hazardér, k tomu se nemíním ani vyjadřovat.  Ve skutečnosti je pravda někde úplně jinde. Kde a odkud by se to široké spektrum houbových chorob mečíků v  pravém kompostu  vzalo? Kompost právě naopak působí v půdě jako organický pufr, tlumí a neutralizuje všechny abnormální výkyvy, které by jinak měly daleko větší negativní důsledky, proto jsou jeho potlačující účinky vůči řadě půdních patogenů, včetně houbových chorob mečíků nesporné a dávno prokázané. V tomto směru je absolutně nejúčinnější kombinace uleželého hnoje na podzim a zákvasu včetně léčivých výluhů během vegetace, žádná čistě chemická metoda se tomuto postupu nemůže ani zdaleka rovnat.
„Na jaře zapravíme do země Cererit v dávce 100 g na m2, v lehkých půdách i více!“ (Koníček). „Na jaře je nezbytné přikročit k základnímu hnojení umělými hnojivy.“ (Vaněk, Václavík, Adamovič atd.). To je další úplně běžná, všeobecně doporučovaná, ale velmi hrubá  chyba, která často mívá za následek vážné pěstitelské problémy. Zcela určitě se dají předpokládat v případě suššího průběhu jara a přehnaných dávek, které většina autorů doporučuje. Jen pro zajímavost k nejnáročnějším zeleninám (zelí, květák), které odeberou z půdy během vegetace asi 3x více živin než mečíky doporučují agrotechnické příručky dávku 600 – 800 kg kombinovaného hnojiva  na hektar za celý rok. Kolega Koníček doporučuje k mečíkům tunu i více na hektar jednorázově už na jaře. Abych mu však příliš neubližoval musím uznat, že existují daleko větší borci. Pošefka doporučuje ke karafiátům, které jsou na hnojení o mnoho méně náročné než mečíky  použít tuto dávku během vegetace dokonce dvakrát a navíc ještě důkladně přikrmovat Floranem a Kristalonem (Rukověť 2011). Mečíky nikdy nehnojíme umělými hnojivy před, během a těsně po výsadbě. Hnojení v této době je pro ně spíše škodlivé, protože rostlinám hrozí přesycení výživou, cítí se stejně špatně jako člověk, který se přejedl k prasknutí.  Pro mečíky platí obdobné agrotechnické zásady jako pro setí rostlin s velkými semeny, plnými zásobních látek (např. luštěniny). Hlíza je zásobním orgánem, koncentrátem živin, proto v prvních fázích vývoje využívá rostlina ke svému růstu pouze tyto živiny. Primární kořenový systém u mečíků ani není dobře uzpůsoben k tomu, aby mohl uvolňovat a přijímat živiny z půdy, je to vlastně soustava sacích a upevňovacích kořenů, postrádající kořenové vlášení a mající za úkol pouze přijímat vodu z půdy (ve své domovině jsou mečíky probuzeny k životu obdobím dešťů), kterou jsou zřeďovány koncentráty živin v hlíze. Teprve až si rostliny mečíků vytvoří sekundární kořenový systém, což bývá přibližně období  růstu  4. pravého listu, je možno začít s přihnojováním. Gladioly hnojíme velice opatrně a zásadně jen kombinovaným hnojivem (Cererit), podstatně nižšími dávkami než se v našich časopisech běžně uvádí (to jsou dávky vhodné tak pro kukuřici nebo sladový ječmen, ne pro květiny) a hlavně výsadbu brutu a malých hlíz. Výsadba velkých hlíz většinou žádné přihnojení nepotřebuje. Problematiku a techniku správného nebiologického hnojení gladiol podrobně rozeberu v samostatném článku.
Základem biohnojení mečíků během vegetace je zákvas. Brzy zjara dám do 200-litrového sudu kuřince (slepičince), holé králičí bobky (králičince), zaliji vodou a nechám kvasit. Králičí bobky jsou ještě kvalitnějším hnojivem než kravinec, ale stejně vhodné jsou i další zdroje, např. trus holubí, kozí nebo ovčí.  Jakmile dorostou kopřivy, nasekám je nadrobno a přidám do zákvasu. Později totéž provedu i s přesličkou, ta má na jaře pomalejší růst než kopřivy. Kdo bazíruje na přesném dávkování, tak asi třetinu sudu (váhově) dávám trus, třetinu nasekané byliny a doliji vodou. Hotový zákvas se pak ředí v poměru 1 : 10. Občas zákvas promíchám, ke hnojení je připraven po několika týdnech. Hnojím po nebo během vydatnějších dešťů a to tak, že konví bez růžice vylévám neředěný zákvas na půdu mezi řádky. Záhony mám čtyřřádkové, čili ho liji mezi 1. a 2. řádek a z opačné strany mezi 3. a 4. řádek. Po nějaké době až vsákne do půdy, zaliji tyto meziřádkové prostory vodou, která zákvas ještě zředí a zatlačí hlouběji do půdy. Pokud je půda sušší, musí se zákvas zalít důkladněji, aby se dostatečně zředil nebo se hnojí ředěným roztokem 1 : 10. Odebrané množství v sudu zase doplním vodou a důkladně zamíchám. Největší výhodou je rychlost a minimální pracnost, vlastně je to stejně náročné jako normální zálivka. Obavy z popálení kořínků jsou úplně liché, ostrá průmyslová hnojiva jsou v tomto směru daleko agresivnější. Pokud jde o dávkování lépe méně a častěji než více a najednou, cit a zkušenosti napoví. Tímto zákvasem přihnojuji i veškerou zeleninu. Nenahraditelnou výhodou organického hnojení je to, že živiny jsou dodávány zcela přirozeně v poměrech vhodných k pěstování rostlin, nehrozí přehnojení některým biogenním prvkem a už vůbec ne zasolení, či otrava půdy těžkými kovy a stopovými prvky, jak je to běžné u těch, kteří používají zároveň Cererit, Herbasyn, Mikrolu a měďnaté, manganaté či železnaté přípravky (např. Kuprikol, různé mechostopy). Vůbec nejcennější na tomto zákvasu je přítomnost přirozených stimulátorů růstu a léčivých výluhů z rostlin, jejich vliv na růst a vitalitu mečíků je velmi působivý. Mečíky nepěstujeme pro co největší výnos hlíz, to nejsou brambory nebo řepa, mečíky nejsou pro běžné zahrádkáře hospodářskou plodinou, ale květinou, proto jim bohatě stačí půda dobře vyhnojená k předplodině, půda ve staré síle a tu už není třeba speciálně přihnojovat. Úplně házím za hlavu ty desítky návodů a rad, neustále v časopise otiskovaných jakoby podle kopíráku, typu: koncem června porost přihnojíme ledkem amonným (mimochodem tohle často bývá hromadná likvidace mečíků), za měsíc přihnojíme superfosfátem a za další měsíc draslem. Mezitím, navíc ještě na podzim a na jaře, přihnojujeme Cereritem a na list Vegaflorem a Mikrolou. Přitom všechny udávané dávky jsou většinou několikrát vyšší, než by bylo pro gladioly vhodné. Výsledkem jsou přehnojené a zasolené půdy, ve kterých mečíky dobře nerostou, neprospívají tak jak by měly, místo toho jenom živoří a bojují o holý život.